|
|
TČM
Tradiční čínská medicína má své kořeny ve staré taoistické filozofii. Výraz Tao znamená „cesta“. Teoretické základy východní medicíny byly zformulovány již před několika tisíci lety. Celý koncept je zcela univerzální a platí pro celou přírodu. Východní medicína má absolutní důvěru v její dokonalost a v autoregulační schopnosti organismu. Zásady, jimiž se TČM řídí, pocházejí z přírodního studia člověka, jeho okolí i vztahu mezi nimi a popisují fyziologické funkce i patologické projevy, které zůstávají u všech lidských bytostí stejné.
Podle východního pojetí stojí na počátku nekonečný vesmír se svojí energií. Veškerá existence skutečnosti je dána vzájemnou harmonií dvou pólů – kladného jangu a záporného jinu. Hybným momentem všeho dění je napětí mezi jinem a jangem. Toto napětí vychází z protichůdných vlastností. Avšak jeden bez druhého nemohou existovat a v každém z nich je zárodek toho druhého. Jsou jako dvě strany jedné mince. Bez tmy bychom neznali světlo, bez chladu teplo a podobně. Oba póly jsou spolu spjaty a model je principem všech procesů v kosmu. Vyváženost mezi nimi není statická, ale dynamická a je výrazem zdraví. Přemíra jinu se mění v jang a opačně. Z napětí mezi jinem a jangem vzniká životní síla = energie nazývaná čchi, která proudí ve všem živém. I když zdánlivě působí proti sobě, přesto usilují o dosažení harmonie. Čínské lékařství je především filosofie udržení rovnováhy a etika.
V každé věci, v každém člověku je polarita jang-jin. Jang je popisován jako mužský princip, je spjat s aktivitou, teplem, světlem, s činností, je spíše nahoře, na povrchu. Naopak s jinem je svázán ženský prvek, chlad, tma, vlhko, hmota, vše spíše uvnitř, dole a vpředu.
Současně s teorií jin-jang se vyvíjel druhý základní zákon TČM a sice teorie pěti prvků, která umožňuje hlubší poznání projevů energie ve hmotném světě, protože jang a jin nejsou přístupny přímému pozorování. Energie se objevuje v pěti fázích, charakterizovaných jako Voda, Dřevo, Oheň, Země a Kov. Nelze je chápat jako konkrétní věci, ale jako pět původních zdrojů diferencované energie, které předurčují charakter věcí a jevů. Od nich se odvíjí proces neustálých cyklických změn a věcí, od zrodu přes plnou sílu až po následný zánik. Každému prvku jsou přičítány rozličné charakteristické rysy, které mu umožní ovládat určité části těla a typy emocí.
Například prvek DŘEVO představuje jaro, dobu klíčení, rostliny, které se probouzejí k životu po období klidu, východ slunce, začátek života, pohyb, přeměnu. Z tělesných orgánů patří ke Dřevu játra a žlučník, z emocí zlost, dále zelená barva, kyselá chuť, ze smyslových orgánů oči apod.
(v Shiatsu se teorie pěti prvků využívá k rozpoznání příčiny zdravotních obtíží a k určení drah, na které by se měla terapie zaměřit).
Pět prvků je mezi sebou spojeno v určitých vztazích a jejich činnost je vzájemně podmíněna. Vytvářejí uzavřený kruh (energetickou růžici), v němž každý ovlivňuje všechny ostatní a podílí se tím na udržování celkové křehké rovnováhy nevyhnutelné pro normální činnost každé formy bytí. Změna v chování kteréhokoliv z prvků vyvolává reakci u ostatních a vychyluje prostředí z jeho rovnovážného stavu.
Například sníží-li se detoxikační činnost jater, zhoršuje se funkce plicní, čímž dochází častěji k výskytu bronchitid a astmatu. Zvýšená sekrece plic tak zastupuje nedostatečnou detoxikační funkci jater. Podobně nemocné ledviny ohrožují srdce a krevní oběh a naopak slabé srdce tlumí činnost ledvin atd. Znalost těchto vztahů a jejich uspořádání a souvztažnosti s dalšími jevy dovoluje najít optimální a adekvátní způsoby léčby, která upevňuje harmonii celého organismu, popř. ji obnovuje.
Obecně řečeno, cílem tradiční čínské medicíny je regulace energie-čchi a ostatních tělesných substancí tak, aby byl zajištěn jejich optimální pohyb a udržovala se rovnováha jinu a jangu. TČM funguje na zcela odlišných principech než západní lékařská věda, protože se nezabývá nemocí, nýbrž člověkem, který se automaticky zbavuje dysfunkcí navozením vnitřní harmonie.
|
|
